Zdravím každého českého zmrzlíka z teplého Reykjavíka.
Nebojte, už se nám sem konečně valí zima, tak mi nemusíte závidět. K dešti se včera poprvé přidaly sněhové vločky a kopečky za mořem oblékly bílé čepice..Z namoklých chodníků se stává klouzačka, zrovna když to nejmíň čekám. Ale zatím jen to odneslo jen koleno odřeninou, což jsou přijatelné ztráty.
Týden se nám pomalu chýlí ke konci a můžu vám říct, že se toho stalo tolik, že mám pocit, že to ani nepobírám, natož abych se to všechno s vámi podělila..
Pro dnešek tedy pár perliček k pobavení, které se udály, či byly odpozorovány.
*Když už jsme u té zimy. Islanďani mají fakt dobrou vychytávku: Nepotřebují sněhové řetězy. A víte proč? Mají nabité hřebíky v kolech!
*Islanďané nemají záclony (zřejmě by jim ubíraly světlo, kterého mají už tak poskrovnu), což je pro nás nově přivandrovalivší zvědavce, docela přínosné. Můžete se jim podívat přímo do talíře a vůbec se za to nemusíte stydět. Pravda, neviděla zatím jediného domorodce, který by se díval lidem do oken tak zvědavě, jak já. Ale už to asi znají. Navíc se nemají zač stydět. Vypozorovala jsem, že každá domácnost je vybavena nejen funčně, ale i oko estéta se má čím kochat. Pohled do oken zvyšuje náladu. Všude jsou svítící pozůstatky vánoc, ve většině je nějaká soška, vázička a spustu jiných pěkných cetek. Jsou vůbec takový tvořivý národ, na každém růžku mají sošku. Je moc příjemné tu chodit kolem výloh, mé srdíčko jásá nad originalitou a zajímavými výtvory.
*Každý prodávájící se na vás usmívá a je milý. Úředníci tu taky mají rádi svou práci. To se to panečku nakupuje a vyřizuje:) Dokonce to jde až tak daleko, že potkáte-li na ulici opilého dědečka, který vypadá, že chodí po venku proto, že už nemá na další útratu, dozví-li se, že jste z Čech, začne vám vnucovat peníze.
*Jelibo velrybí maso? Jemožno. Ale jen pokud chcete jíst velrybu z vědeckých účelů...Tyto vědecké výhody si asi nechám ujít. Z mořského dna je tu i pro ochranáře velryb docela slušná nabídka. Taková humrová polívka...Vynikající chuťový zážitek!
*Nevyplácí se píchnout půjčené kolo v nejzašším místě, kam až člověk dojel, aniž by se předem pojistil kitem na repair či někým schopným, kdo mu to udělá. Islanďani jsou sice hodní, ale také povětšinou zalezlí nevímkde a jak na potvoru se po zahrádkách neprochází žádní tatíci od rodin, kteří by mladou dívku ochotně vytáhli z nouze.. Z lehké odpolední projížďky se rázem stává pěší tůra na celý den. A při tom pochodování se lze jen usmívat své vlastní nerozvážnosti.
Pro ty z vás, kteří se dočetli až sem, mám soutěž!!! Kdo první zjistí a publikuje (stačí kliknout na "komentář" pod tímto článkem, napsat odpověď a odkliknout "přidat kometář"- když to zvládli Brabčáci, tak vy zajisté taky:-) co je to KENNITALA? Výherce obdrží hodnotnou cenu.
Pro dnešek se loučím a příště se můžete těšit na školní zážitky...
pátek 9. ledna 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Je to tzv. islandské rodné číslo nebo-li identifikační číslo. Maminka.To jsem zvědavá na tu cenu!!:O
OdpovědětVymazatZdravim mamiku, to jsem nečekala takovou rychlost, gratuluju, odpověď je správná. Cena tě nemine.
OdpovědětVymazatBez kennitaly si tady člověk nemůže ani téměř uprdnout..Ale už jí mám, takže si můžu vypouštět duchy kam chci a jak chci:)
zuzu pipi