Rozplynutá

Hlásí se ostrovní zpravodaj. Slíbená školní story se přesovouvá. Pojeďte se mnou radši na výlet..
A kam? Nechte se překvapit.

Vidíte ten potůček? Dokážete si představit, že by jste ho museli třeba brodit? Brrr. To je chladná představa, že? A teď si představte: je hvězdnatá mrazivá noc, sem tam mráček, který nebrání výhledu na hvězdičky, jen občas vypustí trochu chladivého sněhu. Sem tam se nějaká hvězdička utrhne, abychom si mohli přát přání, které se třeba někdy splní. Škoda jen, že se to na tom mrazu nedá moc dlouho vydržet. Jinak by to byla fakt romoška...
A teď si představte, že ten potůček, který tam dole v údolí teče má 40°C a lítají tam pečení holubi do huby. To druhé jsme z důvodů humánních nevyzkoušeli (chudák holub), i když věřím, že by se to technicky zvládnout dalo. Ještě furt je ve vás představa hvězdnaté oblohy? Tak si k tomu ještě přidejte ten čtyřicetistupňový tok, který vás ze všech stran nahřívá, stačí se jen natáčet dle potřeby. No a úplnému rozplynutí brání jen dokonale chlazený pívo a chlad, zima, která je hnedle pár centimetrů nad hladinou.


Stačí jen nasadit holuba, nechat si na něj udělat sliny a za chvilku to pára nevydří a vyprdne ho - ready to serve - přímo do úst určených.

A jak že se tato zem zaslíbená jmenuje? Jediný orientační bod je nejvyšší vrchol okolí - Hengill (768m n.m.). Jinak je název na každém. Já bych jí pojmenovala jako Kraj soptíků.
Stačí vystoupat kus nad civilizaci a najednou se odevšad páří, vaří se to, bublá to, je to cítit (jednou jako zkažený vajíčka, podruhý jako když se na podzim pálí staré listí). Člověk jen čeká, kdy na něj co vyskočí.
Nachází se JV od Reykjavíku, tak 40km. Lidi o tom asi moc neví a o to je to kouzelnější (teda až na Čecháčky, v knize návštěv v chajdě, kde jsme spali byla poslední Česká návštěva v listopadu 08:)

Ta chajda dole vlevo čeká na každého pocestného. I nám pěkně posloužila. Čekaly nás tam teplé deky a závětří. Funěli jsme seč to šlo, takže nám přes noc ani nezamrzly flašky s vodou. Před spaním jsme se vyhřáli tříhodinovou koupelí, takže spánek byl vydatný.
Byli jsme čtyři. Protřelý, o půl roku víc islanduznalý kanaďan (výpravy velitel) a jeho kamarád a já s Jirkou.




Ty chlupatý holý nohy jsme mohli obdivovat po celý víkend.
Jó, kanaďani jsou drsňáci. Jen si nejsem jistá, jestli u nich taky funguje pořekadlo:
Na starý kolena si začneme užívat..





Počasí se nám moc vydařilo, celou neděli svítilo sluníčko..Zkrátka fakt není co závidět.


A já jdu chrnět, doboru.