Oooooo, to byla krása

Odlet. Odjezd. Opuštění. Písmenko O je spouštěč toho všeho. O je tvaru oválného. Nekonečně se po něm dá kroužit tam a zase zpátky a přesto to nikdy není stejný. Je to takový OkOlOběh, který je vlastně docela přirozený. Přes tu všechnu zacyklovanost jsou tato slovíčka významu ukončení čehosi.

Jak se říká, něco krásného se končí, aby se něco krásného mohlo začít.
Tak i můj půlroční výlet se chýlí ke konci. Už vlastně nevyhnutelně tady. Čím víc se blíží, tím míň se mi vlastně chce opustit, to co jsem tu půl roku prožívala, získala a načerpala. Nechce se mi jen tak opouštět těch spoustu krásných chvilek plných naplnění, objevování přírodních krás i sama sebe...

Taky se říká v nejlepším odejít.
Nezbývá mi, než poslouchat lidových mouder, netruchlit a vydat se vstříc dalším zážitkům, chuťovým prožitkům a být k užitkům zas o dům dál.

Naučila jsem se něco o ledovcích, něco o datování klimatu, propojila informace geochemické. Zkusila jsem si výuku v angličtině a snad se taky trochu anglicky otrkal můj jazyk, i když vím ( i díky panu Dalajlámovi, ale to už je zas jiný příběh), že je to běh na dlouhou trať, kterého se teď už ale bojím míň.. Naučila jsem se islandsky větu: Ei talla eki íslensku. - Velice pyšně umím říct, že neumím islandsky.
Ochutnala jsem islandské specialitky, chodila za islandskou kulturou, na islandský pivo, do spousty Reykjavíckých galerií, běhat podél pobřeží i hrát volejbal. Budu vzpomínat na islandské otevřené plovárny a hot poty. Snad nezapomenu kraulovat, když jsem to tu tak poctivě trénovala. Budou mi chybět ocán, ryby, racci i s prominutím všudeseroucí husy a taky islandské ledové od krajiny pusy, výlety islandského rázu, islandská dobrotivost a poctivost. Za půl roku se toho dá prožít opravdu mnoho, však to sami víte...

Naučila jsem se, že lidská dobrota nechodí po horách, ale po lidech, jen když je člověk dostatečně otevřen a připraven vnímat věci přicházející. Taky jsem poznala, že výměna komfortu za zážitky se někdy fakt vyplatí. A zde bych chtěla avizovat, lidi, nebojte se změny, nebojte se ztratit trochu ze svého pohodlí, bude to odměněno nezapomenutelnými zážitky. Hledejte své jádro u svých základů, ne na povrchu, ten je jádru vzdálen a zpravidla bývá dosti zanesen. Taky lidi, když už jsem u toho , nezapomínejte na to, že ne všechno se dá pořídit za peníze. Peníze toho mohou dost zařídit, ale ne vždy to přináší pocit uspokojení. Používejte své šikovné ručičky a hlavičky. A i když už budete mít peněz jak želez, jak se občas stává lidem západním směrem s vyvinutou ekonomikou, stále nezapomínejte přemýšlet, jestli to, za co je utrácíte, má smysl. Islandíci to nějak pozapomněli a teď se diví, že ty velký káry a housy amerického stylu, co si nechali postavit a koupili, nestačí živit a dotovat penízky a dluží najednou ohromné sumy za speciálně designované záchodové prkýnko. Nezapomínejme, že hezký hovínko se dá udělat i v kadibudce a spokojený pocit se dostaví taktéž..

Buďme spontální a naučme se uvažovat svým rozmumem, ne rozumem paragrafů a zákonů a nařízení a jak stádo je jen slepě následovat. To dělají ovečky (Na farmě bylo rozomilý pozorovat, jak jedna nedočkavá ovce před večeří zahájila své ó hladové jááááá, a všechny ostatní se k ní přidaly a těch spoustu jáááá, vytvořilo nádherný koncert. Stádo má ohromnou sílu, ale nesmí se v něm ztrácet individualita.)

Pocit domova se dá vytvořit na vícero místech, přesto však vím, kde mám svůj domov. A vím to paradoxně hlavně kvůli cestování. Díky němu hledám a nacházím, čeho si vážit na rodné hroudě v české zemi a na českém národu. Možná, že se mi to za půl roku vykreslilo do světlejších odstínů, ale věřím, že něco pravdy na tom je. Zůstaňme nohmama na zemi a buďme tak hezky český.

Narostl mi tu zub moudrosti, je zatím jenom jeden, ale jako já, tak i moje zoubky jsou v procesu a uvidíme, co se z nás vyklube.

A taky vím, že Tě, Islande, a Vás, islanďané, i přes pětiměsíční návštěvu, pořád nechápu a asi ani nikdy nepochopím, tak to asi má být.
Děkuji za všechno s pokorou.

Děkuji za podporu Vám všem, co jste se dočetli až sem. Doufám, že jsem vás nenudila a že jsme vám s Kurcilkou pomohly nahlédnout alespoň trochu pod pokličku horkého Islandu, země ohně a větru.

Hedna
Takk fyrir
Bless, bless.

Postrehy statkarske aneb ze zivota na venkove

Predem bych chtela upozornit, ze domaci jsou uzasni lide a vse, co tu zminim neni dano tim, ze bych se jim chtela vysmivat, jen mi prijde zajimave zachytit stripky statkarskeho zivota a odnest si z neho ponauceni a pocit naplneni.

Polohopis:
Farma se nachazi na islandskem venkove, v nejurodnejsi jizni casti. Chova se tu trava a pestuji kone:) Je to placka, kterou kdyz bouchne Katla, to vsechno smete, tak jen doufame, ze nebudem svedky a potapniky. Bydli tu pan a pani stakarovi, semtam nejaky pomocnik, a k tomu se tu objevuji ruzni znami, co se tu chovaji jak doma. Tak jsme se taky chovali jak doma a docela jsme zapadli. Statek se da rozdelit na tri operne body ve tvaru trojuhelniku, v jehoz vrcholovem bode se nachazi body D(um),G(araz),V(ejminek). Mezi body je vzdalenost max.50 m.

Par zasad spravneho statkare:
-Nikdy neudela krok navic (cely den se popojizdi mezi body D,G,V terennim autem, pripadne strojem neurcite funkce, pozn.: vlaky TGV tu nejezdi)
-Vic stroju, vic veci k opravovani, vetsi moznost to vsechno videt z vesmiru jak cinskou zed a byt hrdy, co vsechno se da za zivot nashromazdit (tati, jsi houby sberatel:)
-Kone z vybehu nahani zasadne traktorem ci terennim autem, kdyz uz neni nazbyt, vyzene z auta jednu blondatou cacorku, co si vymyslela, ze bude s konmi pomahat
-Kdyz si vyvoli volanou osobu, vzdalenou 20m za ohradou, komunikuje s ni je skrz telefon mobilni (kdo by zvysoval hlas)
-Kafem zapiji i knedlo, zelo, vepro
-Mysli na pristi generace tak, ze uz tu nebude a prece se toci, tak at tu odvezenou travu s pudou na fotbalovy stadiony do Gronska, obnovi nekdo jiny

Co se da vsechno na takovem statku videt:
-pripusteni klisny
-cerstve vylihle hribatko
-dvojmo po whisce s ledem

Co se da vsechno na takovem statku vyrobit:
-bramboracka
-bramboraky
-mongolske buuzy
-hrachova buchta
-pampeliskovy med

Co se da na statku zazit:
-statek bez statkaru (proste si odjeli a nechali nas tam pres noc samotny, at hospodarime)
-jezdeni na konickach (necesani, nemyti, hlavne, ze podkovani, mezi islandskymi ploty a kanaly, hlavne neslapnout na travicku)
-vecery s kytarou
-spousta bzundy

...a to vsechno ve specifickem, islandackem, k sezrani stylu.

Kollo, Gudmundure a Islande, dekuji.

Islandsky celoden

A je to tady, uz se nam nestmiva. A jak se to projevuje na islandacich?
Nespi.
A blazni.
Predevcirem jsme sli kovat kone o pul desaty vecer, zvladli jsme dva.
Vcera jsme vyjeli na vylet v pul desaty vecer a vratili se v jedenact.

A jak se to projevuje na me?
Zacala jsem pit kaficko po islandsku.
Na litry. A s vykulenyma ocima.

Kafari jedte na Island, budete v raji, mezi naspidovanyma islandanama.

A co dale, pro pana krale?

Zdravim vsechny drsone i mekone.
Tak už se to fakt krátí. Je to neuvěřitelný, jak půl roku může uběhnout jak voda a co se během půl roku může všechno odehrát. Na sumarizaci je vsak ještě brzo, tak jen pro doplnění situace co se odehrava v poslednich islandskych dnech.

Už mám za sebou i ledovcové terénní cvičení a kdyby vás někoho zajímalo, jak vypadá takové vědecké bádání, proč je v zrovna týhle hromadě pod ledovcem tenhle šutrák a proč je takhle nasměřovanej, stačí se zeptat, jsem teď v tomto směru erudovaná, možná taky trošku erodovaná, sem tam se na me objevi striace, ale jinak jsem celkem bez zavad. Dosla jsem zde k zajimavemu zaveru. Vedci si praci vymysli sami. Bylo jen na nas, co jsme vlastne vsechno v tech hromadach videli a jak jsme to vysvetlili. Nekdo to vzal opravdu odpovedne, studoval kazdy kaminek a videl v nem celou historii. Ledovcovy vedec ze me asi nebude. I kdyz me ti zmrli krasavci fascinuji, asi nikdy nebudu tak interesovana, abych se v tech hromadkach dokazala cely dny prehrabovat. A tak radsi zpatky na zem.

Dozvedela jsem se, ze zkousku jsem udelala, takze do posledniho dobrodruzstvi se opravdu poustim jako na prazdiny, bez skolne tizicich privesku.
A kamzepakto? Prdelka se mi trese nedockavosti a doufam, ze se docka a misto nedockavosti bude naklepana z konika. Ano, ano, mirime si to s Kurcilkou mrknout se na zoubek vyhlasenym islandskym ponikum. Zase na farmu. Tentokrat vsak domluvenou, za islandskou spoluzackou, veku mych rodicu.
Pouceni z Islandu pro vsechny zvidave nestudenty: studovat se da v kazdym veku a prinasi to novy vitr do plachet. Tak se toho nebojte.
Ja odplouvam vstric novemu dobroduzstvi, zcela z vedeckych duvodu: jedu studovat zivot na islandskem venkove. Adideveci, amigove.