Povelikonoční

Auau to bolí…
jsem mohla napsat jen do SMSky taťkovi. Tady se Velikonoce slaví jen v neděli bohoslužbou a pár volnými dny, ve kterých lidé vyjíždí na své summer housy, kde na ně husají divoké husy, které se jim pasou na zahrádkách. Jinak tu s pomlázkami nikdo neběhá, nikdo vajíčka nebarví, a tak jsem tento rok jen vzpomínala při projíždění islandskými fjordy, jak jsem loni toudle dobou nalévala paňáky. Týden uběhl jak voda, další výlet za mnou a v mé hlavě je pár věcí, o které bych se ráda podělila a vypustila do světa, ať si poradí a klubou se.

Za prvé děkuji a chválím pražáky za zprávy z Prahy, nepražákům odpouštím, protože být venku dvacet, tak je taky neprosedím nad počítačem. A máte za to mojí pochvalu, pokud jste poctivě na jarním sluníčku našlapali aspoň pár kroků po svých. Tady už skoro nikdo nepoužívá nohy a to vám povím, nechtěla bych vidět, co mají pod kalhotama. A mě nezbývá jen doufat, že to není nedostatkem čtenárů či znuděním publika.

Za druhé bych ráda vypustila v oběh datum mého příletu a zaranžovala si dýchánek na přivítanou. Takže, zapište si do notesů: pátého června přilétám, šestého se jde do nejzakouřenější a nejzapšklejší ledečské hospody. Přespolním nabízím maminčin záhon k přespání. Domácí nechť jsou vítáni též, pravděpodobně už bude zralý kedlub, tak můžem jít na lup. Kdo přinese nástroj hudební, toho zvu na pivo. Kdo přinese buchtu či řízek, tomu dám pusu. A já budu jen sedět v koutě a jak to poupě si to budu tiše užívat.

Za třetí se mi rýsuje volné políčko v kalendáři ještě před příletem, které bych ráda vyplnila cestováním po islandské prdelkové východní části (chystám se doprojet Islandem). Je to cirka od 29.dubna do 14.května. To si taky můžete napsat do kalendáře a všechny romantické, ztřeštěné duše, čítající se k mým kamarádům, zvu na výlet, pojedeme stopem a zastavíme, kde se nám zlíbí. Necháme se trošku obrousit od drsného Islandu. Vstupné je jednotné a jednoduché-flaška slivovice a větev z třešně, abych na prvního máje neuschla. Tak se vydejte na cestu webovým světem a šups hledat zlevněné letenky, taková příležitost už jen tak nebude.

Za čtvrté jsem si vymyslela takovej šílenej nápad, co by mě asi naplňoval a co bych jednou mohla dělalat. Jen nevim, jestli není až moc šílenej. Tak bych to ráda zkonzultovala. Proto prosím o vyjádření všechny odborné mozky, ale i třeba jen nezbedné a životaneposlušné mezky, co si jdou za svými sny. Když jsem tak stála nad Kulusukem, pozorující , co se kde šustne, na obzoru se objevil dým. A dýmal a dýmal. A já, lačná ohýnku, jsem se za tím dýmem vydala. A hle, dostala jsem se na skládku za městem a co je nelepší udělat s odpadem? Spálit! A tak prostě naprodukovaný odpad jednou týdně podpálí a on si vesele plápolá, až shoří. V civilizaci vzdálených oblastech je odpad horkým problémem a mě napadlo, začít se zajímat o to, jak by takovému odpadu bylo, kdyby se spálil v nějaké odborně provedené spalovničce obsahující příslušné filtry a jak by se na to tvářily nosíčky místních polárních lišek. Nemáte s tím někdo nějaké zkušenosti? Nevíte, jestli už se to někde nevyrábí? Nevíte, jak by se to dalo pořídit levně? Zkrátka budu vděčná za jakékoliv info k mému vypuštěnému nápadu, uvidíme, jak daleko si doletí ..

No a snad už jsem vás čtyřmi body dostatečně unavila, aby se vám hezky usínalo. Tak se s/mějte.