Dubnovo květnové čarování

Český národ opět zabodoval! Všem jsme jim to ukázali. Spojili jsme síly, všichni čecháčci (9 duší), co jsou tady na Islandský robinzonádě a jsou v kontaktu, jsme národům ukázali, jak se pálí čarodějnice.

Sezvali jsme Koznáme a to vám povím, takový Kohoznám je po čtyřech měsících už docela narostlý chlapík a když se k němu ještě přidá Známýkohoznám, je z toho lidí, že se ani kolem ohně nevejdou a musejí sedět v dalších řadách. K tomu se ještě ukáží zvědavci, protože kdo to kdy viděl pálit čarodějnice? Na Islandu? Máte gril nebo jak jako?

Počasí jsme měli jak na objednávku-ranní déšť přešel do odpoledního pošmourna a do osmi do večera už na nás koukalo sluníčko a bylo jak vymeteno, s vyhlídkami na pěkný, relativně jarní večer. Kamarádi se tomu ani nedivili, protože čecháčkům tady prý všechno vychází. Tak mám to vyšlo - vyšlé sluníčko vystřídal na chvilku měsíček a potom už bylo zase světlo. No a další (dnešní ) den už zase prší, jak kdyby se nechumelilo.

Sehnat les na ohýnek na Islandu vám povím, že je docela oříšek. Naštěstí si tu vysázeli les pro potěchu duše přímo uprostřed Reykajvíku - na Perlanu. Tak jsme se rozhodli, že jim ho trochu zbavíme popadaných větví a spojíme užitečné se zábavou. Hasiči z našeho ohňového nápadu byli tak překvapení, že nám dali povolení, aniž by jim stihlo dojít, na co se chystáme. A tak jsme měli požehnání, měli jsme dřevo no a od toho už jen kousek k hovínku. Vohýnek podpálen, my jsme měli buřty, kanaďani marshmellouny, holanďani kusy ovce, z Rakouska se dovezla kukuřice. .Aby to zůstalo v českém stylu, holky upekly domácí chleba, já zas tvarohový buchty, o které se na závěr hrálo Na hamouna. Čarodějnici jsme vyrobili z papíru a roští a jak holka hořela.. Po půlnoci se natrhalo pár větviček, alespoň trochu narašených, a dívky se jaly vyhledávat hochy k polibku. Je to pojištěný, neuschneme! Pár skalních nás u ohýnku přespalo a ráno nás probudilo kapání na spacáky, takže navrch ještě budem krásnější po májovém děštíku. Já vám povim, zlatý naše zvyky český...spojujou národy. A já se na chvilku zas cítila víc doma, když jsem se po ránu vracela řádně vyuzená.